Máme−li mluvit o bytovém družstevnictví obecně a o historii konkrétního stavebního bytového družstva Rozkvět v Jihlavě zvlášť, pak ze všeho nejdříve se jeví nanejvýš nezbytným poukázat na těžko pochopitelný až nesmyslný postoj části čelních představitelů naší současné polistopadové politické reprezentace, zřejmě pramenící jednak asi z nedostatku osobní historické zkušenosti, jednak snad z nepochopení obecného smyslu a poslání bytového družstevnictví jako nedílné součásti kulturního dědictví národa v oblasti jeho sociálního a společenského vývoje.

Z těchto postojů pak vychází ona varující úporná destruktivní snaha zejména některých čelních politiků o zdiskreditování a likvidaci družstevního hnutí včetně bytových družstev jako údajného přežitku socialistického hospodářského zřízení a převedení většiny družstevních bytů do osobního vlastnictví občanů se záměrem dát občanům konečně pomyslný pocit majetkového vlastnictví − a zbavit tak stát do budoucna další odpovědnosti za jejich bytové potřeby. Převod bytů do osobního vlastnictví stejně nezbavuje vlastníky bytů ani nadále odpovědnosti za péči o společný majetek formou nutné spoluúčasti ve společenství vlastníků (což představuje jen jinou formu občanského sdružení za účelem zajištění bydlení) se všemi povinnostmi z toho vyplývajícími. Každý občan má mít právo volby mezi vlastnictvím bytu nebo užívacím právem k bytu družstevnímu se všemi výhodami z toho či onoho vztahu vyplývajícími, aniž by byla jedna z těchto alternativ (konkrétně bytové družstevnictví) neustále ohrožována nejistotami a předhazována na pospas pomyslnému trhu!

Protože občané mají přirozené právo na základní životní jistoty, mezi něž beze sporu patří i současným požadavkům odpovídající bydlení, proto každá skutečně odpovědná a moudrá vláda všemožně podporuje kromě jiných i takové iniciativy občanů, směřující k uspokojování jejich oprávněných požadavků na bydlení v rámci platných právních norem vytvářením občanských sdružení, pomáhajících jim (a následně tedy i státu) řešit dostupnými a únosnými prostředky tuto celospolečensky vždy velmi významnou problematiku.

A protože bytové družstevnictví je založeno především na aktivním zapojování občanů do demokratické správy společných záležitostí, je tedy také jedním z důležitých prvků, pomáhajících účinně spoluvytvářet a přirozeným působením formovat uvědomělou občanskou společnost a vychovávat odpovědné občany.

Družstevnictví, vyskytující se v celosvětovém rozsahu, má za sebou již více než jedno a čtvrt století vývoje a zkušeností a existovalo nejen v zemích socialistického bloku, ale setkáváme se s ním také ve většině vyspělých demokratických států světa stejně tak jako i v zemích třetího světa.

Také v českých zemích má bytové družstevnictví dnes již téměř stoletou tradici a v žádném případě tedy není teprve objevem minulé socialistické epochy našeho státu, ve které mnozí z dnešních nepřátel a skrytých likvidátorů bytového družstevnictví vystudovali vysoké školy nejen doma, ale dokonce i v tehdy pro většinu řadových občanů nedostupném kapitalistickém zahraničí.

V souvislosti s tím tedy jistě stojí za zmínku, že první bytové družstvo (tehdy pod názvem Společenstvo pro zřizování bytů) bylo v českých zemích založeno již v roce 1903, tedy ještě za rakousko−uherské monarchie,a že po vzniku československého státu v roce 1918 existovalo jen v českých zemích na 165 různých bytových sdružení.

Po skončení druhé světové války bylo bytové družstevnictví v ČSR reprezentováno pouze 442 stavebně bytovými družstvy. Jejich počet však rychle vzrůstal a zejména v průběhu prvního dvouletého budovatelského plánu v letech 1947−1948 se naše bytové družstevnictví významnou měrou podílelo na obnově válkou postiženého bytového fondu. Zhruba dvě třetiny nově vystavených bytů v tomto období připadlo na stavební bytová družstva. Koncem roku 1948 existovalo u nás již opět 942 stavebních bytových družstev, z nichž mnohá se musela bránit přílivu nových uchazečů, protože stavební a materiálová kapacita poválečného hospodářství nedovolovala v dohledné době splnit všechny požadavky na přidělení bytů ani pro již existující členskou základnu, čímž docházelo přechodně k vynucenému porušování jedné z tradičních družstevních zásad o otevřeném členství v družstvu.

V nastupujících socialistických poměrech po roce 1948 dochází pak ke sjednocení čs. bytového družstevnictví a k zaměření družstevní bytové výstavby především na výstavbu velkých nájemních domů a na zprůmyslnění této výstavby (panelizace, typizace). Družstevní majetek těchto družstev se stává podle v té době platné státní ideologie socialistickým společenským vlastnictvím a bytová družstva vedle svého hospodářského zaměření začínají postupně plnit též společensko−politické funkce, poplatné danému režimu.

Dosavadní existující společenstva pro zřizování bytů a různá bytová sdružení, pokud jim byl přiznán charakter lidovosti ve smyslu Ústavy 9. května, přetvářejí se v jednotný typ bytových družstev a slučují se do větších celků v rámci stávajících okresů, čímž bylo v ČSR takto vytvořeno celkem 82 okresních bytových družstev, která pak v r. 1954 po vydání družstevního zákona č. 53 byla přejmenována na Lidová bytová družstva (LBD).

Další velký rozmach bytového družstevnictví u nás pak přinesl až rok 1959, kdy došlo k vydání zákona č. 27 o družstevní bytové výstavbě. Na jeho základě došlo k vytváření a rychlému rozvoji a růstu stavebních bytových družstev (SBD) občanů a pracovníků. Po vydání uvedeného zákona bylo v českých zemích ustaveno prvých 381 těchto stavebních bytových družstev nového typu se 13118 členy a tato družstva spravovala ke konci roku 1959 celkem 1103 bytů. V následujících letech pak docházelo postupně k ustavování dalších těchto družstev. Jejich řízení a usměrňování jejich činnosti až do poloviny roku 1964 bylo svěřeno do přímé podřízenosti a pravomoci jednotlivých národních výborů.

Od poloviny roku 1964 na základě vládního usnesení č. 227 byla rozdělena působnost v řízení SBD mezi Ústřední radu družstev a národní výbory (přičemž ÚRD již od roku 1948 organizačně podchycovala lidová bytová družstva). V závěru roku 1964 se konaly první krajské konference, byly zvoleny krajské výbory stavebních bytových družstev a vytvořeny krajské sekretariáty ÚRD. V letech 1966 až 1970 pak bylo v poměrně krátkém časovém úseku vybudováno více jak 157 tisíc družstevních bytů, což činilo více jak 56 % všech dokončených bytů za uvedené období.

Tento vývoj úspěšně pokračoval i v dalších letech a tento prudký růst počtu a významu organizací bytového družstevnictví spolu s trvalým rozšiřováním jejich členské základny i vzrůstajícím celospolečenským významem této formy bytové výstavby vedly pak postupně i v bytovém družstevnictví k vytvoření vlastní svazové organizace a v souladu s tehdejším federativním uspořádáním státu vznikl v únoru r. 1969 v českých zemích Český svaz bytových družstev.

Vznikem Českého svazu bytových družstev byla zahájena další etapa v rozvoji našeho bytového družstevnictví, charakterizovaná uskutečněním integračního procesu existujících družstev v rámci působnosti Českého svazu bytových družstev. Po provedené selekci a sloučení menších a hospodářsky méně efektivních družstev jejich včleněním do velkých, perspektivních a většinou investorských družstev a po reorganizaci struktury, počtu a rozmístění těchto bytových družstev bylo ve 264 integrovaných stavebních bytových družstvech (z toho 205 SBD, 25 LBD, 7 OVBD, 17 DVRD, 7 DVSG a 3 DVOP) sdruženo celkem 765229 členů.

Za období let 1959 až 1982 bylo předáno do užívání celkem 526975 družstevních bytů, a ve svépomocné formě bylo od roku 1970 do konce roku 1982 postaveno celkem 96528 bytů, což samo o sobě dokumentuje míru vynaloženého úsilí členů bytových družstev v duchu pokračování v našich národních družstevních tradicích.

Po listopadu 1989 souběžně se změnou politických a hospodářských poměrů v zemi bytové družstevnictví až do současnosti prodělává období stagnace, podmíněné finančními možnostmi další bytové výstavby a také legislativní nejistotou, související s postupným vytvářením a vývojem koncepce nové, demokratické společnosti a dosud neujasněným přístupem nové garnitury politiků k této problematice.